Kaťáci

Chtěl jsem dohonit to, co jsem zameškal před víc než čtvrtstoletím. Tenkrát jste mě ssebou nevzali, parchanti.) Už ani nevím proč. Každopádně jsem to nedohonil. Zapomněl jsem doma sako i čínský kecky za devět pětek. Ani na sedadlo bych už nevylezl. I když mohl jsem. Byl jsem v tom překvapivě plným sále skoro nejmladší. Ale Olda byl včera spíš za filozofa a dědkovi nebylo přes ten jeho přerostlej knír a nejspíš falešný zuby skoro rozumět. Navíc odehráli celej večer v sedě na židlích, takže jejich pověstný kreace pravá-levá nevábily k pódiu hroziče s pěti a víc křížema na hrbu. Ale i tak jsem si ty starý stokrát provařený fláky rád poslechnul.

Takže "někdy příště" a "díky. díky moc." .)